Patrik Tuzar je držitelem I.danu černého pásku v taekwondu. Aktivně a úspěšně se účastní národních i mezinárodních soutěží. Začátkem roku se Patrik dostal do výběru reprezentace České republiky. Požádala jsem ho o krátký rozhovor.
Jak jsi se dostal k taekwondu ?
Když jsem byl malý, tak právě vznikalo v Kralovicích taekwondo. Nejprve to zaujalo mého bratra. Já jsem byl zvědavý a šel jsem s ním na jeden trénink a chtěl jsem si toto bojové umění vyzkoušet.
Měl jsi nějakou motivaci?
Ze začátku jsem motivaci neměl, ale mým dětským snem bylo získání černého pásku.
Jak dlouho se už taekwondu věnuješ?
Taekwondu se věnuji už mnoho let, vlastně už sedmnáct.
Změnil se tvůj pohled na taekwondo za tu dobu, co cvičíš?
Ano změnil, ohledně úrovně taekwonda, která jde postupně do kopru.
Měl jsi někdy pocit, že s taekwondem přestaneš?
Ano, vzhledem k tomu, že to dělám už mnoho let, mně občas připadalo cvičení nudné a nezáživné a chtěl jsem zkusit něco nového, ale našel jsem nový cíl – předávat své zkušenosti dalším členům Panterů.
Jak ses cítil na svých prvních závodech?
Tak to už si bohužel nepamatuji, je to přece jen 15 let zpátky, tak se omlouvám.
Měl jsi hned ze začátku úspěchy?
Na začátku, když byly jen závody mezi Kralovicemi a Prahou GBHS, tak ty úspěchy byly, ale po tom, když jsem přišel na národní soutěž MČ a MČR, tak to tak slavné už nebylo.
Donutil jsi se doma trénovat sám? A jak je to dnes?
Když jsem byl malý, tak jsem trénoval doma a hodně mě to bavilo a nyní už je méně času a zlenivěl jsem, a tak proto dnes tomu tréninku nedávám tolik.
Myslíš si, že úspěchů v taekwondu může dosáhnout i člověk téměř bez talentu?
Myslím si, že ano, když se bude snažit a věnovat tomu úsilí a volný čas.
V létě jsi se zúčastnil mistroství světa v Bulharsku v Sofii. Jaké byly tvoje první pocity, když jsi poprvé přišel do haly a viděl jsi své soupeře?
Při mém vstupu do haly jsem měl smíšené pocity – nervozita, netrpělivost, natěšenost a hlavně zvědavost.
Pochyboval jsem o sobě a tuto nedílnou součást mám na každých závodech, vždy si myslím, že mám co zdokonalovat.
Je pro tebe napjatá atmosféra závodů spíše stresující, nebo tě povzbuzuje k lepším výkonům?
Napjatá situace je pro mě vždy stresující, ale díky ní se dokážu vyhecovat k lepším výkonům.
Co si z těchto závodů budeš ještě dlouho pamatovat?
Především úroveň všech závodníků, zejména Korejců a Rusů, a potom atmosféru při závodech. Určitě to ve mně zanechalo báječné zážitky a zkušenosti.
Co bys doporučil lidem, co s taekwondem začínají a nejsou si jistí, jestli je to sport právě pro ně?
Pravděpodobně bych jim doporučil, ať to zkusí. Taekwondo je všestranné bojové umění, ve kterém se člověk naučí, jak se bránit i jak útočit, a navíc zlepší svoji kondici a pohyblivost těla.
Co cítíš, když stojíš na stupních vítězů?
Na národních soutěžích se cítím zkrátka příjemně. Vím, že moje snaha za něco stála. Avšak na mezinárodních soutěžích se mé pocity nedají ani popsat. Člověk stojí na stupních vítězů, slyší českou hymnu, v ruce drží českou vlajku…
Máš nějaké plány do budoucna?
Právě se připravuji na ME v Bělorusku v Minsku, které se koná na jaře příštího roku a následně na MS, které se koná v Koreji za dva roky.
Děkuji za rozhovor
Terka Macháčková